Pánové Kollbergu a Becku

z pohřebního ústavu, zvedněte hlavy, ta holka je v pořádku, napadlo Martina Becka.
"My jsme taky leccos o tobě slyšeli," řekl Kollberg už o poznání veselejším tónem.
Äsa vstala a otevřela okno. Pak vzala popelník a odešla s ním do kuchyně. Úsměv byl pryč a kolem úst se jí objevil energický rys.
Vrátila se s jiným popelníkem a sedla si do ušáku.
"Nemohli byste mi říct, jak se to zběhlo? Co se vlastně stalo?
Moc jsem se o tom včera nedověděla a noviny teď číst nechci."
Martin Beck si zapálil floridku. "Dobrá," řekl.
Seděla bez hnutí a po celou dobu, co mluvil, ho soustředěně pozorovala. Určité detaily vynechal, ale jinak jí popsal všechno, co se jim podařilo rekonstruovat. Když domluvil, zeptala se:
"Kam jel? Proč vůbec jel tím autobusem?"
Kollberg se podíval na Martina Becka a řekl: "To jsme se právě chtěli dovědět od tebe."
Äsa Torellová zavrtěla hlavou.
"Nemám o tom ani tušení."
"A víš, co dělal během dne?" zeptal se Martin Beck.
Překvapeně k němu vzhlédla.
"Copak to nevíte? Vždyť byl celý den v práci. Na to bych se přece měla zeptat spíš já vás! "
Martin Beck okamžik zaváhal. Pak řekl:
"Viděl jsem ho naposled v pátek. Přišel na chvilku odpoledne."
Vstala a udělala několik kroků po pokoji. Pak se otočila.
"Ale vždyť byl v práci i v sobotu, i v pondělí. V pondělí ráno jsme šli z domova společně. Ty jsi Äkeho v pondělí taky neviděl?"
Podívala se na Kollberga, který zamyšleně zavrtěl hlavou.
"Říkal, že jede do Västbergy? Nebo na Kungsholmskou třídu?"
Äsa na okamžik přemýšlela.